Balancování mezi bolestivými otoky a touhou cvičit

Tento článek napsala Američanka Susan Berger, Krista jej vystřihla a  přivezla a Růžena přeložila. Přinášíme jej pro zajímavost a vyvolání případné diskuse...

Tento článek napsala Američanka Susan Berger, Krista jej vystřihla a přivezla a Růžena přeložila. Přinášíme jej pro zajímavost a vyvolání případné diskuse...

Po více než 20 let převládal mezi lékaři názor, že ženy které prodělaly operaci rakoviny prsu a jsou ohroženy vznikem lymfedému (oslabujícího nevratného otoku jedné nebo obou paží), by se měly vyvarovat většiny cviků posilujících horní polovinu těla, případně zvedání předmětů těžších než 2,5 kg. Pro většinu žen znamenalo toto přísné varování, že nesmějí nosit nejen těžké nákupy, ale ani své děti. Běh a chůze neškodily, ale vše co zatěžovalo ruce bylo pokládáno za nebezpečné.

Ženy, které žily s lymfedémem, dostávaly stejné rady z obavy, že zátěž horní poloviny těla by zhoršila jejich otoky, bolest a špatnou pohyblivost.

Ale právě uveřejněná studie University of Minnesota těmto dlouholetým omezením odporuje. Zjistilo se, že pomalé zvedáním zvolna rostoucích zátěží nezvyšuje vznik lymfedému u žen s rakovinou prsu, kterým byly odstraněny lymfatické uzliny, ani se nezhoršují symptomy u těch, které již lymfedémem trpí po delší dobu.

„Zatímco běžné lékařské příručky říkají, že tento typ cvičení může být škodlivý, podle našeho výzkumu je vskutku bezpečný," řekla Kathryn Schmitz, autorka studie a asistentka profesora epidemiologie na Abramson Cancer Center of Univerzity of Pennsylvania. „Je zapotřebí ještě dalšího výzkumu, abychom zjistili, zda toto cvičení zabraňuje vzniku lymfedému, ale existují fyziologické důvody pro to, že by mohlo."

Tato, v současné době zatím nejrozsáhlejší a nejdelší studie, která zkoumala vliv posilování horní poloviny těla na ženy po operaci rakoviny prsu, byla uveřejněna v Journal of Clinical Oncology.

Cvičící skupina zvyšovala po co nejmenších dávkách zátěž při tahu závaží. Po šesti měsících cvičení dvakrát týdně se u 23 žen, které zvedaly zátěž, obvod paže nezměnil a hlásily méně symptomů než 22 žen v kontrolní skupině.

„Lékaři neříkají ženám aby nic nenosily proto, že by je chtěli omezovat," řekla Dr.Smitz. „Je to proto, že lymfedém je jeden z nejnepochopitelnějších, nenáviděných a obávaných vedlejších účinků léčení rakoviny prsu a oni nechtějí, aby ženy trpěly. Je třeba být opatrný, ale vylili jsme s vaničkou i dítě."

Po více než desetiletí se mnoho žen po operaci rakoviny prsu z obavy před lymfedémem omezilo na zvedání maximálně 2,5 kg. Další ze stejného důvodu přestaly posilovat a daly přednost klidu duše před jeho přínosy - například pro prevenci osteoporózy.

Z přibližně 2 milionů žen v USA, které prodělaly operaci rakoviny prsu jich 30 % trpí lymfedémem, odhaduje Dr. Josef Feldman z Lymfedema Treatment Center of Evanston Nortwestern Healthcare v Evanstonu, Illinois.

Výzkum, proč mají některé ženy sklon ke vzniku lymfedému, začal teprve nedávno. Třebaže to zatím nebylo dokázáno, většina odborníků se domnívá, že ženy, které mají nadváhu nebo ty, které podstoupily radioterapii, jsou ohroženy více. Rovněž se předpokládá, že příčinou vzniku lymfedému může být infekce, poranění paže nebo přetlak v kabině letadla.

Cheryl Hogle, pomocná učitelka z Minneapolisu, začala mít po letu problémy s pravou paží. Otok byl tak zlý, že ovlivnil i jemné pohyby a nakonec jí dělalo problém otevřít uzávěr pet lahve.

„Lidé nepochopí, že je to chronické a bolestivé," řekla pětapadesátiletá paní Hogle. „A oteklou paži nemůžete nikde schovat." Ale to ji neodradilo. Pokud nebylo příliš horko, nosila při joggingu dlouhé rukávy.

Poté, co se zúčastnila studie Dr.Schmitz, paní Hogle opět nabyla plnou funkčnost paže. Cvičí s činkami a nosí nákupy, které by se nikdy předtím nebyla odvážila zvednout. Studie rovněž potvrdila to, co řada odborníků praktikovala již delší dobu. Dr. Anně Rosenberg, chirurg zabývající se operacemi prsu z Jefferson Medical College ve Filadelfii, řekla, že pacientky, které nadále pravidelně posilují, nemají nutně vedlejší účinky. „Musíte to provádět opatrně," řekla. „Ale můžete."

Některé ženy, které žijí s lymfedémem, zvládly opakované posilování, aniž by se jejich symptomy zhoršily. Dva roky poté, co jí pravá paže bolestivě otekla, začala Tracy Novák z West Virginia University v Morgantownu opět plavat pod dohledem své fyzioterapeutky. Přitom sledovala otok paže. Stylem klasická prsa začala plavat nejdříve 12 kol a nyní jich uplave 40. Po posílení horní poloviny těla je opět schopna starat se o dceru svého přítele, která je vážně ochrnutá.

V posledním desetiletí zjistila Linda Miller, ředitelka Breast Cancer Physical Therapy Center ve Filadelfii, že pacientky, které své paže posilují, kontrolují symptomy lymfedému lépe než ty, které žádné činky nezvedají. „Léta mne nikdo neposlouchal," řekla fyzioterapeutka Linda Millerová. „Tato studie otřese světem lymfedému."

Některé odborníky ale studie nepřesvědčila. Přestože byla dobře navržena, Dr. Feldman z Lymfedema Treatment Center varoval, že sledování žen trvalo pouze šest měsíců. (Dr. Schmitz právě zahájila roční studii posilování s 288 ženami po operaci rakoviny prsu, z nichž polovina trpí lymfedémem). Dr. Feldman řekl, že nezačne doporučovat svým pacientkám aby zvedaly více než 2,5 kg, dokud nebude uskutečněno pozorování trvající několik let. Při posilování je vždy nutné mít elastický rukáv a průběžné měření paže by měl provádět odborník na lymfedém. „Více obezřelosti neuškodí," řekl Dr. Feldman.

Na druhé straně začali zastánci postupného váhového zatěžování naznačovat, že posilování může dokonce ženy po operaci rakoviny prsu ochránit před lymfedémem - nahromaděním mízní tekutiny pod kůží. Jsou-li mízní uzliny po operaci odstraněny, aby se předešlo šíření rakoviny, zůstane jich méně pro filtraci tekutiny bohaté na proteiny a může dojít k otoku. Ale posilování tok mízní tekutiny zvyšuje a zlepšuje vstřebávání proteinů. Dr. Schmitz ve své studii předpokládá, že by mohlo pomáhat jako „prevence lymfedému."

Dr. Carolyn Kaelin, chirurg a zakládající ředitelka Comprehensive Breast Center v Brighamu a Women's Hospital v Bostonu, nabídla tuto teorii: pomalý, zvolna se zvyšující zátěžový trénink horní poloviny těla jemně stlačuje kanálky, kterými proudí míza a ty se mírně rozšíří. Obvod kanálku se může skutečně časem zvětšit, aby se přizpůsobily nadměrnému množství tekutiny při zranění nebo stresu.

Protože náhlé zranění často vyvolá lymfedém, odborníci zůstávají neústupní a tvrdí, že je možné zátěž přehnat. Trenérku Elizabeth Warren z Chicaga mylně informoval lékař (poté co jí vyňal mízní uzliny), že je tak fit, že se nemusí obávat námahy. Ale v roce 1995 si zažila bolest i otok levé paže, když zachytila 65-ti kilovou činku, kterou upustil její klient.

Tento osudový okamžik paní Warren ve věku 55 let tak poznamenal, že přestala zvedat i ty nejlehčí váhy. Její zeslabené tělo začalo být problém. „Protože jsem ztratila sílu ve svalech," řekla, „nadále jsem si paži poškozovala." Nyní zkouší pomalu zvedat zvolna se zvyšujícími dávky, ale stěžuje si, že nebyla včas lépe informována jak má postupovat. Kdyby se tak stalo, soudí paní Warren, nejspíše by se vyvarovala lymfedému nebo by alespoň lépe zvládala jeho symptomy.

Krista, Růžena