- Pacientská rada, tentokrát na téma chirurgie
- Žebříček našich zbožných přání
- Kniha Třiadvacet dialogů o rakovině
- Nordic Walking
- Kniha Moje žena má rakovinu prsu
- Chemická mlha v hlavě
- Kniha Skočte si s prsama
- DVD jako praktická pomůcka pro pacientky
- Hmatové samovyšetření prsu metodou MammaCare
- Co je to neutropenie? Výskyt a léčba nedostatku bílých krvinek při chemoterapii
- Samovyšetření prsů
- Několik rad pro nemocné
- Přednosti toho, že se o nemoci mluví
- Rekonstrukce prsu
- Program mamografického screeningu v České republice
- Kniha Prsa očima plastického chirurga
- Kniha Rekonstrukce prsu po mastektomii
- Kniha určená k poučení široké veřejnosti o rakovině prsu
- Výživou proti rakovině
- Státní ústav pro kontrolu léčiv - informační portál pro veřejnost
- Rozhovor mezi pacientkou a ošetřujícím lékařem
Přednosti toho, že se o nemoci mluví
Když je to tak těžké jak pro pacientky, tak pro jejich přátele a členy rodiny o rakovině mluvit, nebylo by tedy lepší mlčet?
Odpověď na tuto otázku je jasně ne. O nemoci je potřeba mluvit. Probereme nyní přednosti, které to přináší.
Psychické ulehčení
Možnost mluvit o svých pocitech, obavách a úzkostech přináší úlevu. Ne nadarmo se říká: sdílená starost je poloviční starost.
Již jednoduchý fakt, že tě někdo vyslechne a nesnaží se ti vyhnout, uklidňuje a pomáhá ti uvědomit si, že tvoje strachy a úzkosti nejsou tak zfídkavě a bizardní, jak si možná myslíš.
Tím, že o svém strachu mluvíš, můžeš ho lépe zvládat. Jinak hrozí nebezpečí, že tvé úzkosti se budou stupňovat a nakonec vážně ohrozí tvůj duševní stav.
Komunikace o něčem hluboce osobním může vytvořit zvláštní pouto mezi lidmi. Toto pouto má samo o sobě nesmírnou cenu.
„Kontrola" nad novou situací
Člověk by měl rád kontrolu nad svým zdravím a nad nemocemi, které toto zdraví ohrožují. Když tuto kontrolu mít nemůžeme, chceme alespoň mít kontrolu nad léčbou, kterou dostaneme.
Často se stává, že ženy s diagnózou rakoviny mají pocit, že nemají kontrolu ani nad nemocí ani nad její léčbou. Bohužel, v mnoha případech nebývá moc alternativ léčby a nemají na vybranou, než přijmout navrhnutou léčbu. Tento pocit, že „nemají na vybranou" s sebou dále přináší pocit naprosté bezmocnosti.
V této situaci je možno pomáhat dvěma způsoby:
- získáním co nejvíce informací o nemoci a o možných léčebných přístupech
- hovořením o těchto získaných informacích
Čím více bude pacientka vědět o své nemoci a čím více bude schopná o ní mluvit, tím menší bude její pocit bezmocnosti v nastalé situaci a tím více bude též schopná spolupracovat při léčbě. Toto ji, do určité míry, může přinést pocit „kontroly nad věcí".
Odkazy
Česká onkologická společnost - mapa psychoonkologické péče
http://www.linkos.cz/pacienti/psycholog.php?a=3