Očima pacientky: Jak to chodí v KOC Nový Jičín?
Bloggerka Daniela T. (47 let) vám ve svém blogu do detailu přiblíží Komplexní onkologické centrum v moravskoslezském městě Nový Jičín, kam dojížděla za léčbou. Nechte se krok za krokem provést chemoterapií i ozařováním - a to nikým jiným než pacientkou, která vše absolvovala na vlastní kůži...
"Onkologické centrum v Novém Jičíně sídlí ve zrekonstruované budově polikliniky Agel a patří pod tuto skupinu. Budova stojí na krásném místě mezi stromy, v přízemí najdete lékárnu, v prvním patře onkologické centrum - lékaře a denní stacionář. Vše působí pěkně, čistě a moderně - skoro to zní jako z reklamy, ale opravdu tomu tak je. :)
V okénku pro příjem pacientů se zapisují všichni pacienti - ať jdou k lékaři, nebo do stacionáře na léčbu. Sestřičky jsou moc hodné, příjemné, usměvavé. Je zde i jeden „pomocný zdravotní bratr" :), který distribuuje krev a namíchané chemoterapie z přízemí do stacionáře a naopak. Je stále usměvavý a samá sranda - pokud vidí, že je člověk smutný, promluví s ním, rozesměje ho, ale není vtíravý.
Sestra vás zapíše, odeberou vám krev - pokud máte port, tak ve stacionáři, pokud ne, zavolají vás přímo v čekárně u lékařů. Pak čekáte na lékaře, někdy hodinu, někdy dvě - podle toho, jak rychle máte výsledek krve, zda můžete jít na další chemoterapii, a také podle toho, kolik je ten den pacientů. Někteří mají chemoterapie delší, tak aby to stihli..
Lékař vás vyšetří, poptá se na potíže, zda potřebujete nějaké léky - například domů na nevolnost, pálení žáhy a tak dále - a pak vás s předepsanými léky pošle na stacionář. Jakmile vám namíchají v lékárně koktejl a přinesou ho na stacionář, začíná kapání, měření tlaku a tak dále. Ve stacionáři je televize, pohodlná křesla a hodné sestřičky, které se o vás starají. Zajímá je jak vám je, jak se vám celkově daří. Dále je zde i automat s nápoji a malými sladkostmi.
Vzhledem k tomu, že první cykly chemoterapie jsem absolvovala se svojí naprosto úžasnou a podporující sestrou Janou sestrou Janou, na další cykly si kamarádky udělaly rozpis, kdy která se mnou který pátek pojede. Bylo to každý týden, měla jsem tam stále veselo. Bohužel pak na stacionáři zakázali návštěvy, asi jsme hodně rušily, jak jsme se smály... Ale jsou tam dvě místnosti, tak mohli jednu udělat pro ty, co chtějí mít při kapání klid, a druhou pro ty, co se rádi baví. :)
Takže jsem stále jezdila autem a sanitku jsem naštěstí nepotřebovala. Na ozařování už jsem řídila sama a jezdila sama, bylo to absolutně bez problémů. :) Přes den jsem byla trochu unavená, ale nic strašného.
Ozařování probíhá přímo v nemocnici v Novém Jičíně a skoro to vypadá, jako by to ani nebylo pod jedním vedením. Při prvotním zaměřování - to je tehdy, když na vás nakreslí a vyměří, kde budete ozařována - to byl ještě celkem příjemný lékař. Ale celkově je tady bohužel situace, co se týče personálu, dost odlišná od Polikliniky se stacionářem.
Na recepci jsou dost nepříjemné sestry, je jich tam hodně, každá vyřizuje něco jiného a jsou nepříjemné, pokud se spletete a cestovní příkaz dáte té, která vybírá karty s termíny. Absolutně si nemůžete určit, kdy chcete na ozařování docházet - já jsem tři dny v týdnu sama - manžel jezdí pracovně každý týden mimo ČR - a ozařování jsem měla například v 19:00 hodin, a to jsem často čekala. Hodina cesty domů, syn ve druhé třídě - byl vždy na hlídání, vypadalo to, že bude chodit spát až v deset. Všichni byli dost nepříjemní a čekací doby dlouhé. Jindy jsem měla zase ozařování v 6:30 - zase hodina cesty, družina je až od 6:00 - takže ho sbalit, odvézt brzy ráno k babičce a pak do Nového Jičína.
Určitě to bylo tím, že měnili jeden ze dvou přístrojů, ale přece jen nějaké vysvětlení a ohledy by byly na místě. Pokud máte během ozařování nějaké potíže, chodíte k lékaři, kterého po dobu ozařování máte na tomto místě. Já ho potřebovala jednou, sestra mě seřvala, co ho otravuji večer - ale to jsem byla večer na ozařování. Nakonec se ho zeptala na můj problém a doporučila mi koupit na cucání pastilky - bolelo mě v krku, zřejmě z toho, jak mě ozařovali nad klíční kostí. Lékaře jsem ani neviděla.
Během radioterapie jsem měla za 25 ozařování třikrát kontrolu u lékaře. Pokaždé bohužel u jiného. Dnes už jsem poučenější, určitě je potřeba se ozvat a stěžovat si, příště už bych nebyla tak tolerantní. Navíc jsem dostala šílenou radiodermatitidu a na závěr jsem byla ráda, že mám těch ozařování jen 25. S rozsáhlou radiodermatitidou po celé ploše jizvy po prsu a na zádech jsem pak raději šla ke známé kožní lékařce, která mi pomohla."
Publikováno 1. 6. 2015
Přidat komentář
Daniela T.
